Arnold Varvarinec je slavným člověkem a vizionářem, který se proslavil v oblasti paranormálných věd a svými plány na lety do vesmíru i založením firmy SKYBERGTECH.
Vizionář Arnold připravuje stavbu soukromého kosmodromu v Evropě stejně jako jeho konkurent vizionář Richard Branson, který založil v Novém Mexiku soukromý kosmodrom.
Více informací Vám přineseme v průběhu návrhu, realizace příprav a samotného vývoje projektu.
SKYBERGTECH s.r.o. je společnost, která se mimo jiné zabývá výzkumem a vývojem v oboru letectví a kosmonautiky. Spolupracuje s řadou zahraničních partnerů, se kterými vyvíjí a realizuje speciální technologie. Hlavní filozofií týmu je rozvíjet a realizovat myšlenky minulých i současných předních vědců jako jsou Tesla, Einstein, Nathan Rosenem a ostatních významných osobností fyziky a paranormálních jevů. Popředí zájmu týmu SKYBERGTECH je výzkum, vývoj a výstavba takových kosmických strojů (lodí), které jsou schopné skoku v čase a v časoprostoru, zvládnutí červí díry a gravitace.
Téma vesmírných letů je v současnosti velmi zajímavou oblastí. Kdo by nechtěl vědět, jaké máme v budoucnu možnosti navštívit jiné galaxie a souhvězdí celého Univerza. Cestovat ke hvězdám je pradávným snem lidstva. Ale ani dnes, když se lety do vesmíru staly téměř rutinní záležitostí, nejsme tomuto snu o moc blíže než v dobách Julia Verna. Máme sice technologie umožňující nám cesty do vesmíru, ale ani její sebelepší zdokonalení v podobě budoucích pokročilých pohonných systémů, ať už elektrických, nukleárních, termonukleárních či dokonce anihilačních, nám neumožní tento dávný sen uskutečnit. Některé z pokročilých pohonných systémů sice mají potenciál umožnit i cesty mimo naši sluneční soustavu, ale dostat se s nimi k našim nejbližším hvězdným sousedům, tj. Proximě a Alfě Centauri, či Zeta 2, by bylo otázkou desítek, možná i stovek let. I kdyby ve vzdálené budoucnosti díky genetice a kryogenním hybernačním technologiím bylo možno tyto cesty podnikat, z lidského i čistě vědeckého hlediska je to přinejmenším nevýhodné i nebezpečné, ne-li zcela zbytečné. Mohlo by se tedy zdát, že Einsteinova speciální teorie relativity a z ní plynoucí absolutní rychlostní limit daný rychlostí šíření elektromagnetických vln (tedy i světla) ve vakuu, nás omezuje na naši Sluneční soustavu, či v nejlepším případě na nejbližší hvězdy, ale není tomu tak. Když přemýšlíme o celé konstrukci vesmírné lodě, základním problémem letu do jiných Galaxii v časoprostoru a pohybování se v ostatních dimenzích, do kterých lidské tělo ještě nevstoupilo, pak celý problém již není tak složitý. Podle našeho názoru je jen jeho uskutečnění v současné lidské dimenzi pro některé překážky nemožné. Pokud by došlo ke spojení myšlenek nejlepších vědců o skoku v čase nebo přes přechod řezem v časoprostoru tj. otevírání brán dimenzí, tak tvrdíme, že by k uskutečnění mohlo dojít. Pokud se podaří zvládnout tento problém tj. omezenost šíře pohledu a dostat se do dalších dimenzí, je následně možné pro cestování v čase a prostoru použít pohon budoucnosti – warpový pohon.
Dalším zajímavým výzkumem je výzkum vztahu mezi elektromagnetismem a gravitací. Je zde totiž možnost, že elektromagnetismus může dynamicky ovlivňovat prostor, čas a gravitaci. Připravuje se experiment, který by měl ověřit, zda-li jsou některá silná elektromagnetická pole schopna zpomalovat čas podobně, jako k tomu dochází v oblasti silných gravitačních polí. Pokud by něco takového bylo možné, pak by teoreticky mohla fungovat teorie teleportace, tj. přechod v časoprostoru nebo přechod přes červí díru. A tak se dostáváme k základnímu problému, který před námi stojí, mluvíme-li o vesmírných letech a to je realizace dostatečně výkonného pohonného systému, který nám umožní v krátkém čase překonávat veliké vzdálenosti při cestování do jiných Galaxií. V současné době je známo několik základních principů pohonu kosmických lodí. Nejzákladnějším pohonem je reaktivní motor, který je koncepčně založen na principu zachování hybnosti. Nejpoužívanějším pohonem pro vesmírné lety je dnes chemický reaktivní motor. Ostatní modernější pohonné systémy byly zatím vyzkoušeny jen v rámci experimentu na Zemi. Dalšími variantami reaktivních pohonů jsou systémy s nukleárním pohonem (štěpným či fúzním), využití antihmoty, solární, laserový nebo mikrovlnný pohon či elektrické pohonné systémy, warpové pohony a koaxial-warpový pohon. Jeden z nejvyspělejších pohonů bude v budoucnosti NX27-5K - Iontovo-impulzni pohon. V současné době se použivá pohon vycházející z teorie gravitace. Loď vlétne do gravitačního pole planety, opíše hyperbolickou trajektorii kolem planety a poté gravitační pole zase opustí. Vzhledem k oné planetě se rychlost lodi nezmění, změní se však směr vektoru rychlosti v planetárním měřítku. V měřítku celé Sluneční soustavy ke změně rychlosti dojde tím, že k vektoru rychlosti vesmírné lodi je přičten vektor rychlosti planety. Vzhledem k tomu, že se změnil směr vektoru rychlosti v planetárním měřítku, bude výsledná velikost vektoru rychlosti lodi měřítku celé Sluneční soustavy výrazně změněna a to urychlena nebo zpomalena.Tento pohon není však efektivní. Nyní trochu poskočíme do budoucnosti, kde ještě naše generace může odzkoušet nový typ pohonu. Mezi takové pohony bude patřit určitě fúzní pohon a pak Warpový pohon. Než však přejdeme k Warpovému principu, zastavme se u principu koaxiálního pohonu. Koaxiální pohon je druh pohonného systému lodí, který dokáže doslova sestavit látku vesmíru. Znamená to, že loď může rychleji překonat obrovské vzdálenosti v různých částech Galaxie. Při tomto principu dochází k nasávání subatomárních částic a přeměně jejich vnitřní geometrie. Podle této teorie výbuch koaxiálního motoru může způsobit zborcení prostoru do vzdálenosti miliardy kilometrů. Proto tento druh pohonu je nebezpečný, ale výhodou je rychlejší cestování než umožňuje standardní warp pohon. Nevýhodou pohonu je, že částice, které koaxiální motor nasává jsou nestabilní a může dojít k velmi závažnému problému tj. přetížení motoru. Tento problém lze vyřešit přidáním pólového měniče ke koaxiálnímu motoru, který zajišťuje ředění proudu částic ještě před vstupem do koaxiálního pohonu. V podstatě se jedná o stejný princip jako u starého automobilového karburátoru, který také tvoří směs paliva a vzduchu. Jsou to však všechno ideje budoucnosti a tak se nyní věnujme trochu Warpovému pohonu. Warpový pohon je asi nejznámějším ze všech nadsvětelných konceptů pohonu, který vychází z obecné teorie relativity a dnešního „standardního modelu“ vesmíru a gravitace. Tento typ pohonu pomocí modifikace časoprostoru umožňuje vesmírné lodi cestovat jakoukoliv rychlostí bez žádných omezení. Před vesmírnou lodí je vesmír kompresován (podobně jako by k tomu docházelo v případě zániku vesmíru při tzv. „velkém křachu“, opaku velkého třesku - vesmír by v onom místě de facto zanikal) a za lodí expandován (podobně jako k tomu docházelo při velkém třesku - vesmír by v onom místě de facto vznikal). Tak by byl vytvořen jakýsi ostrůvek (či bublina) časoprostoru, který by se mohl pohybovat neomezenou rychlostí a ve kterém by se loď nacházela. Na lodi by nedocházelo k žádné dilataci času ani k žádnému nebezpečnému přetížení. Čas na lodi by plynul stejnou rychlostí jako na Zemi. Samotná loď přitom neporušuje omezení rychlostí světla dané speciální teorií relativity - ve svém lokálním rámci vesmíru (tedy v oné warpové bublině) se loď vůbec nepohybuje, vlastně stojí na místě. Jediné, co se v rámci celého vesmíru pohybuje (třeba i tisíckrát rychleji než světlo - rychlost je skutečně neomezená), je onen úsek časoprostoru, ve kterém se loď nachází - warpová bublina. Dalším pohonem po koaxiálním a Warpovém pohonu je Impulsní pohon. V impulsním pohonu můžeme použít jednoduché deuteriové palivo, které je méně účinné než směs deuterium a tritium. Samotné deuterium lze však daleko snadněji vyrábět a ovládat než tritium. Při použití jednoho typu paliva lze odstranit po vyprázdnění jednu nádrž, jinak obě nádrže jsou potřebné, aby bylo možno manipulovat s oběma typy paliv současně. Jakmile palivo opustí nádrže, je a musí být snížena jeho teplota tak, že se vytvoří pelety (kuličky) pevného deuteriového ledu proměnlivých velikosti. Tyto pelety jsou vstřikovány do reaktoru, kde jsou pomocí sady fúzních iniciátorů vzníceny, zatímco je magnetické pole udržuje na místě. Atomy deuteria se sloučí dohromady podle rovnice. Ta udává, kolik je potřeba přeměnit hmoty v energii pro teoretickou maximální účinnost, která je cca 8,5333 promile. Tato účinnost je v praxi nevyužita, resp. využita pouze v akutních případech. Standardní impulsní fúzní reaktor užívaný na hvězdných lodích třídy Galaxy je koule, která má v průměru šest metrů, tvořená disperzním zesíleným hafniem. V případě, pokud je požadavek na více reaktorů, lze je vzájemně dohromady propojovat. Skrz každý reaktor prochází plazmová energie, která pak putuje do dalšího reaktoru v kaskádovitém tvaru a každý z impulsních motoru musí mít tři fúzní reaktory spojené dohromady tímto způsobem. Jakmile se deuterium úspěšně roztaví, vytvořený plazmový tok prochází dalším hlavním komponentem reaktoru tj. podprostorovou hnací cívkou. Podle Einsteinovy fyziky, která platí pro objekty s rychlostí nižší než warp, je prakticky nemožné, aby jednoduchá fúzní raketa dodala dostačující energii k akceleraci kosmické lodě na rychlost blízkou rychlosti světla. Požadavky na množství paliva by se rapidně zvýšily a velká většina lodi by musela být věnována právě k uskladnění paliva. Hnací generátor umožňuje vyhnout se této situaci generováním sub - warp cochranova pole kolem lodi, snižujícím její efektivní hmotu, aby mohlo dojít k posílení akcelerace. Současný výkon impulsního letu je proto závislý nejen na specifikacích fúzních reaktorů, ale také na kapacitě hnacích generátorů. Pokud bychom toto byli schopni dokázat, tak jsme schopni dosáhnout na plný impulsní rychlost tj. 20 až 30 rychlosti světla za sekundu. Jakmile plasmový tok projde přes hnací generátor, dostane se k výpusťovému ventilu a je vyvržen do prostoru. Pokud cívky nejsou v provozu, impulsní pohon se chová jako jednoduchá newtonovská chemická raketa s výkonem tisíckrát menším než je její normální schopnost. V tomto případě je výpusťový systém navržen ke směrování tlaku z motoru tak, aby umožnil správný chod Impulsního pohonu. Odtok nadměrného, spáleného paliva může přinést reakce sníženého tlaku a zvýšit činnost reaktoru. Při rychlostech, které jsou jen zlomkem rychlosti světla, ovlivňuje časová dilatace posádku kosmické lodi. Když loď cestuje blízko rychlosti světla, tento efekt se může stát velmi důležitým, například při 89 rychlosti světla, která je maximální rychlostí kosmické lodi, připadají 3 dny pro nehybného pozorovatele naproti jednomu dni, který uplyne členovi posádky lodě. Proto se musí řešit i zpomalení raketoplánu při zpomalení skoku času na normálni let. Tyto brzdící systémy můžeme řešit takzvanými retroraketami, za účelem zpomalení lodi, když by se přibližovaly ke svému cíly a zpomalení hlavních motorů. Jednou z dalších výhod hnacích generátorů v impulsním pohonu je, že hnací generátor v podstatě umožňuje lodi redukovat její hmotu postupně a dovoluje malým množstvím kinetické energie dosáhnout velké rychlosti. Když hnací generátor je vyprázdněn, loď se rychle vrací do své normální hmotnosti. Kinetická energie zůstává konstantní a rychlost je tak obrovsky snížena bez jakékoliv nutnosti použití pohonu motoru. Teoreticky by generátor mohl být použit k samostatnému pohonu jednoduchým regulováním hmoty lodi tak, až by rychlost dosáhla požadované úrovně, což ve skutečnosti bohužel není tak jednoduché. Generátor nemůže být plynule posilován a oslabován, jak by bylo potřeba, ale je spíše vyprazdňován a opětovně plněn tokem plasmy, která jím protéká během normální činnosti impulsního pohonu. Díky tomu není možné snižovat a zvyšovat hmotu tak jak by bylo za potřebí. Kdy by se tato teorie podařila zrealizovat, tak by problém dostat se na Mars nebo do jiných Galaxií a zpětný návrat na zem byl vyřešen a přinesl by úspěch celému lidstvu na Zemi. Další zajímavým tématem je Červí díra (někdy nazývaná také jako Einstein-Rosenův můstek). Je to jakási zkratka v časoprostoru. Její existence je umožněna obecnou teorií relativity. Podstatou červí díry je tunel spojující dva vzdálené body v časoprostoru, tj. místo startu a místo konce. Jednoduše si její fungování můžeme představit tak, že v ten okamžik, kdy bychom vstoupili do jednoho konce, zároveň bychom vystoupili na jejím druhém konci, ať je vzdálenost jakákoliv. Je to tedy jakási „absolutní“ forma cestování ve čtvrté a páté dimenzi, kde není čas, prostor a překážka.
Budoucí směry a možnosti vývoje V nejbližší budoucnosti budou stále probíhat lety prováděné v blízkém okolí naší planety. Svědčí o tom například výstavba Mezinárodní Vesmírné Stanice. Zde zatím nemůžeme počítat s širším využitím pokročilých pohonných systémů. Jediné co by se snad mohlo uplatnit je systém, který by umožnil zlevnit starty raketoplánu a vynášení nákladu na oběžnou dráhu. Při bezpilotních letech směřujících k Marsu nebo k vnějším planetám naší Sluneční soustavy se mohou uplatnit solární elektrické pohonné systémy. V nejbližší budoucnosti můžeme očekávat misi na Mars s lidskou posádkou. Jako vhodný pohonný systém se jeví elektromagnetický pohon VASIMR dodávající energii z malého jaderného reaktoru. Někdy v této době by také mohlo dojít k zřízení vědecké výzkumné základny na Měsíci. K pohonu vesmírných lodí směřujících k základně na Měsíci a nazpět by mohl být používán opět VASIMR, ačkoliv cenově by bylo zřejmě výhodnější použití solárních nebo laserových dálkových pohonných systémů. Někdy v této době by také mohlo dojít i k první dálkové automatické misi - sonda s výkonnými, ale úspornými elektrostatickými nebo elektromagnetickými pohonnými systémy, kterým by energii dodával jaderný reaktor. Sonda by mohla sloužit k průzkumu objektů na samých hranicích Sluneční soustavy. V ještě vzdálenější budoucnosti 25 - 50 let by mohly nastoupit termonukleární pohonné systémy. Od tohoto okamžiku by byl průzkum Sluneční soustavy velmi zjednodušen, i když termonukleární vesmírné lodě by byly velmi velké a drahé. Mohla by být zřízena stálá kolonie na Marsu i na Měsíci. Mohlo by dojít i k průzkumným letům k Jupiterovým měsícům s lidskou posádkou a na některých z nich by nebylo vyloučeno ani zřízení vědeckých základen. Pokud by došlo k zefektivnění procesů výroby a skladování antihmoty, začaly by si anihilační pohonné systémy s termonukleárními pohonnými systémy konkurovat. Je zřejmé, že by uspěl ten systém pohonu, který by byl levnější, protože výkonově jsou si totiž podobné. Za 50 - 75 let by mohla být realizována i dlouhodobá mise k Proximě Centauri, naší nejbližší sousední hvězdě. K tomu by muselo být využito buď gigantických lodí s termonukleárním pohonem, nebo velkých lodí s anihilačním pohonem. Možným konceptem jsou také laserové plachetnice, které z dnešního pohledu se nejeví moc pravděpodobné. Další budoucnost vesmírných letů je již velkým otazníkem, který v současnosti nemůžeme zodpovědět. V hodně vzdálené budoucnosti se snad lidstvo dočká průlomu ve fyzice, který mu umožní mnohem méně omezený průzkum vesmíru. V případě podsvětelného pohonu by reaktivní motory mohly být nahrazeny gravitačními motory (ať už by využívaly kteréhokoliv z nám známých, či prozatím ještě neznámých principů) nevyžadující žádné palivo. Snad také dojde k tomu, že lidstvo bude schopno vyrábět energii z vakua, které se stane neomezeným zdrojem jak pro Zemi, tak pro vesmírné lodě. Vrcholem všeho by bylo vynalezení nadsvětelného pohonu - ať už by šlo o warpový pohon, červí díry, nebo nějaký pro nás zatím zcela neznámý koncept. Toto vše jsou ovšem jen spekulace. Je však docela dobře možné, že budoucnosti vesmírných letů, jak je nám nastiňována v nejrůznějších vědeckofantastických příbězích se lidstvo jednou dočká, ale neznamená to, že tomu tak musí skutečně být. Je také možné, že lidstvo zůstane navždy omezeno hranicemi naší Sluneční soustavy, případně nejbližších sousedních hvězd. Odpověď nám však ukáže až budoucnost sama.
Na všechny tyto otázky, podněty atd. se snaží firma SKYBERGTECH s.r.o. najít odpovědi a řešení včetně aktivního se zapojení do výzkumné a vývojové činnosti v oblasti kosmických letů a paranormálních činností.
V případě Vašeho hlubšího zájmu o tuto problematiku nás prosím kontaktujte na uvedených emailových adresách .
